6.7.2020 – Eliška po nějaké době opět poslala fotečky a zprávu z nového domova. Má se moc dobře, panička jí miluje a ona jí to vrací tisíckrát. Je i dobrý hlídač.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

20.9.2018 – Eliška nám po nějaké době poslala zprávu ze svého domova. Je moc šikovná a hodná. S kočkama je už kamarádka. Spinká s paničkou v posteli. Stále se učí novým věcem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.1.2018 – Po půl roce v novém domově v podhůří Jeseníků posílám Berušce nové zprávy o sobě. Už jsem si tu zvykla a něco nového se naučila. Hlavně jsem se hodně zlepšila v hygieně a panička má ze mě radost. Taky jsem dostala nový postroj. Už jsem ho měla na sobě na procházce v lese. Tam se mi moc líbilo, byla jsem tam poprvé v životě a to už mi budou tři roky. Taky mi panička koupila kleštičky na drápky, ale kampak s tím na mě. Na drápky si sáhnout nenechám. Taky na kočky už vůbec nežárlím. Kočku Julču mám ráda a někdy vedle sebe spíme. Prý je na nás hezký pohled. Ale nejvíc se kamarádím se sousedovic Čičou. Když se tu objeví tak úplně zapomenu, že jsem venku sama. Jinak tam nevydržím ani chvíli. pořád musím paničku doprovázet, jsem takový její osobní strážce. Ona si někdy zoufá, že mě má pořád za  zadkem,  ale nic s tím nenadělá. Mají to tak všichni pejsci.  Mám se tu opravdu dobře a jsem ráda ze moje sestřičky Fidorka a Fiona mají už také nový domov.  Ráda si někdy přečtu jak se jim daří. Berušce přeji vše nejlepší a všem pejskům co tam jsou nový domov. Eliška.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7.8.2017 – Posílám Berušce několik fotek z nového domova a taky vám povím, jak se tady mám. Předně musím říct, že panička mě má ráda a má se mnou velkou trpělivost, což u pejska jako jsem já, ani jinak nejde. Mám svůj pelíšek, ale když je panička doma, tak si užívám v křesle a taky na gauči, tam se spolu díváme na televizi. Občas ho počůrám, ale panička už hlídá, aby se to neopakovalo. Jinak mám na tyhle věci v zadní síni na zemi čůrací plenky, už mi to docela jde na ně chodit, ale někdy se mi stane, že to udělám paničce do cesty, ona to rozšlápne a to pak hudruje a já se stydím, ale to hudrování netrvá dlouho, protože panička chápe, že všechno chce svůj čas.
Taky jsem hodně žárlila na dvě kočky, které tu už byly, ale už jsem pochopila, že pohlazení a mazlení je pro nás tři dost a dost. Tak už kočkám toleruji, aby se taky pomazlily.
S vodítkem to taky zkoušíme, nejdřív jsem se toho bála jak čert kříže, ale když mi panička předvedla, jak to funguje. Sama se připnula a chodila přede mnou, já za ní. Až to vypadalo, že vodím já ji, tak jsem se přestala bát. Chce to ještě spoustu času než ze mě bude pejsek jak se patří, ale já jsem chytrá a rychle se učím, tak to všechno brzy doženu. Zdravíme Berušku i moje sestřičky, ať si taky najdou domov jako mám já, moc jim to přeji!
Eliška