Ve středu byli na kastraci pejsek a fenečka. Pejsek je v pohodě, s holčičkou trochu bojujeme s jídlem. No, zatím odmítá všechny dobroty co dřív papala.

Milí přátelé a příznivci Berušky, Nadační fond Staň se srdcařem ve spolupráci se Super zoo pro nás i letos uspořádal Vánoční sbírku. Moc tímto Nadačnímu fondu i Super zoo děkujeme, máme velkou radost ❤
V prodejně Super zoo Čáslav, Super zoo Kolín a Super zoo Lysá nad Labem je umístěn Strom splněných přání, kde najdete seznam dárků – potřebných věcí pro naše svěřence.           Budeme moc rádi, když o sbírce řeknete své rodině, přátelům i známým, do sbírky přispějete a pomůžete nám pomáhat nechtěným, hendikepovaným a týraným pejskům.

Moc děkujeme, vaše Beruška ❤

V neděli odjeli do svého nového domova Egon a Šerry. Mějte se tam moc krásně 😀

V pátek odjela Marlenka do nového domova. Měj se tam moc krásně 😀

PAMELKA

Naše rozhodnutí, dát šanci pejskovi z útulku, přišlo v den, kdy nás po více než 14 společných letech opustil psí parťák Miky.
Na facebookových stránkách na nás vyskočil příspěvek z Depozita Beruška, kde byla na fotkách Pamelka z nezvládnutého chovu.
Pro mě a mého manžela to byla láska na první pohled. Ten nevinný kukuč plný smutku, strachu a nejistoty, nikdy nezapomenu. Ihned jsme věděli, že bychom jí velmi rádi poskytli milující domov a zároveň jí ukázali, jak je úžasné mít svůj vlastní pelíšek, plné bříško bez nutnosti boje o krmivo a hlavně, jaké to je BÝT MILOVÁNA!
Po vyplnění podrobného formuláře, zaslaného e-mailem, a následném telefonickém hovoru s milou paní Katkou (majitelkou depozita), jsme se s manželem pro Pamelku 26.3.2022 vydali.
Byla jsem naplněna štěstím, ale zároveň i strachem, jak proběhne naše první setkání.
Po příjezdu do depozita jsem byla šokována (a to i přesto, že jsem byla důrazně upozorněna od p. Katky, jak na tom Pamelka je) jejím psychickým stavem, který mě, přiznám se, dohnal až k slzám. Ten strach, který měla už jen z pouhé přítomnosti člověka… Chudinka utíkala raketovou rychlostí pryč, jen aby se mohla schovat. Pohlazení nepřipadalo v úvahu, to ji doslova děsilo k smrti. Působila na mě dojmem, že její život, ještě před záchranou z nezvládnutého chovu, byl pouhým bojem o holé přežití.
Po příjezdu domů na nás čekala Rozárka, naše čivaví společnice, které bylo po ztrátě parťáka Mikyho také velmi smutno.
Pamelku jsme nechali na chodbě, v přepravce s otevřenými dvířky, aby měla klid. Bylo zjevné, že má strach z nového prostředí a ta nejistota z neznámého v ní vyvolávala stres.
Rozárka se po chvilce odhodlala jít přivítat s novým členem naší rodiny a hned první noc se Pamelka rozhodla pro menší průzkum svého nového domova.
Dny pomalu plynuly a bylo znatelné, že je každým dnem klidnější. Pochopila, že jí nikdo nechce ublížit a díky našemu fyzickému kontaktu s Rozárkou pozorovala, nejprve z dálky, že i dotyk, hra či pohlazení, jsou příjemnou součástí života. Naše první společné chvilky jsme začínali prožívat tak, že se Pamelka odhodlala pochrupkávat v pelíšku, který máme umístěn v centru dění, obývacím pokoji. Po dalších pár dnech už lehávala i na gauči. Stále jsme se s ní ale nesnažili navázat fyzický kontakt. Dávali jsme jí čas, dokud si nebude sama jistá, že se chce nechat pohladit nebo podrbat na bříšku.
Trpělivost byla důležitým faktorem, který v tomto případě hrál hlavní roli. Po pár týdnech nám právě trpělivost přinesla první úspěch; Pamelka si ke mně přišla pro pohlazení a já byla neuvěřitelně šťastná.
Při pobytu na zahradě přestala konečně hledat únik a začala brát vypuštění ven jako skvělou příležitost se pořádně s Rozárkou provětrat.
K dětem i manželovi si hledala cestu o pár týdnů déle, ale také si ji k sobě našli.
Měsíce plynuly a trpělivost přinesla další ovoce, a to vzájemnou důvěru.
Pamelka konečně začala vnímat, že má opravdový domov, kde je v bezpečí a s lidmi, kteří ji milují a chtějí ji udělat šťastnou.
Společné spaní v posteli je bez debat a její nepřetržitá společnost mě neustále nabíjí energií a pocitem upřímné lásky.
Dnes už doma vítá návštěvy, hlídá za plotem kolemjdoucí a neustále se dožaduje mazlení, které by mohla praktikovat v režimu 24/7. 😁
Touto cestou bych lidem ráda sdělila, aby se při pořizování svého budoucího parťáka zamysleli nad tím, kolik venku čeká opuštěných pejsků a zároveň je tím i přímo vybídla ke zvážení psí ADOPCE.
Dáte tak šanci pejskovi, který si ji opravdu zaslouží a Vy pro něj budete to vytoužené světlo na konci temného tunelu.
S jistotou říkám, že Vám bude do konce svého života nesmírně vděčný a lásku, kterou mu dáte, Vám každičký den několikanásobně vrátí.

V úterý odjela do svého nového domova Babetka. Měj se tam moc krásně 😀

Poslední říjnová neděle začala jako každý jiný běžný den.
Ráno jsem vypustila celou smečku ven, po venčení rozdala léky a připravila krmení pro dietáře a věnovala se každodennímu úklidu….
Quido však byl už několikátý den po sobě velmi uštěkaný a hlasitý. Ale nebylo to u něj nic divného.
Až odpoledne došlo k prudké změně  Quido už neštěkal, zmítal se v křeči, dostal epileptický záchvat. Bohužel se nejednalo o běžný záchvat, co po pár minutách odezní, záchvat nekončil…. 😒
Na veterině Quida uspali a nechali si ho tam na pozorování. Doktor mi vysvětlil celou situaci a kladl přitom velký důraz na vážnost stavu, ve kterém se chudák Quido nachází. Velmi často bývá konec fatální. 😒
Měla jsem o Quida veliký strach. Jako miminko si svůj život po ošklivém úrazu vybojoval, a i když zůstal postižený, je to miláček. Z veteriny jsem odjížděla s obavami, ale i s přesvědčením, že Quido zabojuje i tentokrát.
Pondělí bylo ve znamení zprávy, že se Quido probudil a je bez záchvatu. Vzhledem k jeho mentálnímu postižení a slepotě jsme se domluvili na převozu domů do Berušky.
Vybavená léky s podrobným návodem na užívání a příslibem sestřičky na telefonu jsem si převzala Quida, vrtícího ocáskem na znamení radosti ze shledání.
Od úterý Quido pije i jí a dojde si i sám ven. Léky proti záchvatům ho zatím utlumují, neustále na něj dohlížím, ale postupně si na léky přivykne a bude snad jako dřív.
Quido si vybojoval další šanci na život, je to můj velký bojovník.
Vaše Katka

V neděli byl Aramis nějaký moc hodný, nechal se hladit a nešklebil se, nevyjížděl po ostatních a nevrčel …. prostě moc hodný …. bylo poznat, že mu není dobře. Večeři nechtěl, ale nic viditelného na něm nebylo. V pondělí ráno hned veterina, přes noc čůral krev a na veterině měl už bělmo žluté jak citrón. Zůstal tam na infuzích a prošel důkladnou prohlídkou. Nikde nic, co by nám řeklo …. „tady je ten průšvih“ …. Krve nám nic zajímavého neřekly, všechny parametry mírně zvýšené, ale nic co by nám řeklo … „tady to je….“ Ano, byly zvýšené leukocity, což značí zánět v těle, ale také nic tak příšerného. Ach jo …. vidíte, že je mu zle, ale nikde nic jasného. Vyslovena spousta teorií, ale postupně se všechny vyloučily. Aramis byl tak hodný a manipulaci snášel úplně úžasně … teda než se mu ulevilo … A ulevilo se mu dnes, stále je na infuzích, ale už se mu to vůbec nelíbí a je to opět ten starý a protivný Aramis. Jak moc bych ho chtěla pomazlit …. ale … už to nejde, on na to má jiný názor a já nebudu riskovat kousanec. Takže pohlazení ano, ale víc bohužel ne. Dnes už se i trochu napapal …. zatím se stále neví co to způsobilo, ale ještě čekáme na další výsledky. Hlavní je, že je mu lépe a všechny léky co má zabraly. Už je stejný jako dřív.

V pondělí, ve středu a ve čtvrtek byli na kastraci kluci z Měnína Jerry, Dait a Finn. Všichni to zvládli dobře 😀