Čertík z Dobrovítova je u nás cca 10 měsíců. Když jsme ho přijali, byl dezorientovaný a vůbec nekomunikoval. Všeho se hrozně bál, vše ho vyděsilo. Postupem času začal chodit ven, nejdřív jen na okraj zahrady a pak dál a dál. Pak začal prozkoumávat zahradu celou a začal si zvykat na můj hlas. Za čas začal být veselý a občas si dokonce hraje s ostatními. Ale to pouze v baráku.

Když na něj zavolám, začne vesele mávat ocáskem a otočí se za hlasem. On je slepý, což vše ztěžovalo. A dnes ho mám neustále u nohou, všude za mnou chodí, jak si sednu nebo se zastavím, okamžitě si mi lehne na nohy. Mám radost z toho, že je spokojený a už se nechá pohladit ❤️