Prosíme všechny zájemce o adopci pejska – štěňátka, aby psali na adopceberuska@seznam.cz.
Zájemci o adopci dospělého pejska, prosím volejte mezi 11 – 16 hodinou.
DĚKUJEME za pochopení
Přátelé, kamarádi,
přidali jsme se do projektu GIVT.cz. Pokud nakupujete na internetu – od svetru, přes parfém, televizor, dovolenou a nebo si objednáváte jídlo domů – můžete nám pomoci.
Uděláte to takto:
1. Před nákupem půjdete na www.givt.cz
2. Vyberete naši organizaci a eshop na kterém chcete nakoupit
3. Nakoupíte, jak jste zvyklí
To je celé. Nestojí vás to ani korunu navíc a my dostaneme část peněz z ceny nákupu.
Nakupovat se dá i anonymně, takže pokud nechcete, nemusíte se nikam registrovat. A můžete o této možnosti říci i svým přátelům – ať nenakupují „zbytečně“ 
Pokud se bojíte, že na tuto možnost podpory v budoucnu zapomenete, http://bit.ly/GivtRozšíření najdete chytré rozšíření prohlížeče, které vás vždy při nakupování upozorní.
Díky, že na nás myslíte a pomáháte nám!
Chtěli byste adoptovat pejska,ale z různých vážných důvodů teď nemůžete? Přesto byste chtěli pomoci některému pejskovi, který se ne vlastní vinou dostal za mříže?
PAMELKA
Naše rozhodnutí, dát šanci pejskovi z útulku, přišlo v den, kdy nás po více než 14 společných letech opustil psí parťák Miky.
Na facebookových stránkách na nás vyskočil příspěvek z Depozita Beruška, kde byla na fotkách Pamelka z nezvládnutého chovu.
Pro mě a mého manžela to byla láska na první pohled. Ten nevinný kukuč plný smutku, strachu a nejistoty, nikdy nezapomenu. Ihned jsme věděli, že bychom jí velmi rádi poskytli milující domov a zároveň jí ukázali, jak je úžasné mít svůj vlastní pelíšek, plné bříško bez nutnosti boje o krmivo a hlavně, jaké to je BÝT MILOVÁNA!
Po vyplnění podrobného formuláře, zaslaného e-mailem, a následném telefonickém hovoru s milou paní Katkou (majitelkou depozita), jsme se s manželem pro Pamelku 26.3.2022 vydali.
Byla jsem naplněna štěstím, ale zároveň i strachem, jak proběhne naše první setkání.
Po příjezdu do depozita jsem byla šokována (a to i přesto, že jsem byla důrazně upozorněna od p. Katky, jak na tom Pamelka je) jejím psychickým stavem, který mě, přiznám se, dohnal až k slzám. Ten strach, který měla už jen z pouhé přítomnosti člověka… Chudinka utíkala raketovou rychlostí pryč, jen aby se mohla schovat. Pohlazení nepřipadalo v úvahu, to ji doslova děsilo k smrti. Působila na mě dojmem, že její život, ještě před záchranou z nezvládnutého chovu, byl pouhým bojem o holé přežití.
Po příjezdu domů na nás čekala Rozárka, naše čivaví společnice, které bylo po ztrátě parťáka Mikyho také velmi smutno.
Pamelku jsme nechali na chodbě, v přepravce s otevřenými dvířky, aby měla klid. Bylo zjevné, že má strach z nového prostředí a ta nejistota z neznámého v ní vyvolávala stres.
Rozárka se po chvilce odhodlala jít přivítat s novým členem naší rodiny a hned první noc se Pamelka rozhodla pro menší průzkum svého nového domova.
Dny pomalu plynuly a bylo znatelné, že je každým dnem klidnější. Pochopila, že jí nikdo nechce ublížit a díky našemu fyzickému kontaktu s Rozárkou pozorovala, nejprve z dálky, že i dotyk, hra či pohlazení, jsou příjemnou součástí života. Naše první společné chvilky jsme začínali prožívat tak, že se Pamelka odhodlala pochrupkávat v pelíšku, který máme umístěn v centru dění, obývacím pokoji. Po dalších pár dnech už lehávala i na gauči. Stále jsme se s ní ale nesnažili navázat fyzický kontakt. Dávali jsme jí čas, dokud si nebude sama jistá, že se chce nechat pohladit nebo podrbat na bříšku.
Trpělivost byla důležitým faktorem, který v tomto případě hrál hlavní roli. Po pár týdnech nám právě trpělivost přinesla první úspěch; Pamelka si ke mně přišla pro pohlazení a já byla neuvěřitelně šťastná.
Při pobytu na zahradě přestala konečně hledat únik a začala brát vypuštění ven jako skvělou příležitost se pořádně s Rozárkou provětrat.
K dětem i manželovi si hledala cestu o pár týdnů déle, ale také si ji k sobě našli.
Měsíce plynuly a trpělivost přinesla další ovoce, a to vzájemnou důvěru.
Pamelka konečně začala vnímat, že má opravdový domov, kde je v bezpečí a s lidmi, kteří ji milují a chtějí ji udělat šťastnou.
Společné spaní v posteli je bez debat a její nepřetržitá společnost mě neustále nabíjí energií a pocitem upřímné lásky.
Dnes už doma vítá návštěvy, hlídá za plotem kolemjdoucí a neustále se dožaduje mazlení, které by mohla praktikovat v režimu 24/7. 😁
Touto cestou bych lidem ráda sdělila, aby se při pořizování svého budoucího parťáka zamysleli nad tím, kolik venku čeká opuštěných pejsků a zároveň je tím i přímo vybídla ke zvážení psí ADOPCE.
Dáte tak šanci pejskovi, který si ji opravdu zaslouží a Vy pro něj budete to vytoužené světlo na konci temného tunelu.
S jistotou říkám, že Vám bude do konce svého života nesmírně vděčný a lásku, kterou mu dáte, Vám každičký den několikanásobně vrátí.
Poslední říjnová neděle začala jako každý jiný běžný den.
Ráno jsem vypustila celou smečku ven, po venčení rozdala léky a připravila krmení pro dietáře a věnovala se každodennímu úklidu….
Quido však byl už několikátý den po sobě velmi uštěkaný a hlasitý. Ale nebylo to u něj nic divného.
Až odpoledne došlo k prudké změně Quido už neštěkal, zmítal se v křeči, dostal epileptický záchvat. Bohužel se nejednalo o běžný záchvat, co po pár minutách odezní, záchvat nekončil…. 😒
Na veterině Quida uspali a nechali si ho tam na pozorování. Doktor mi vysvětlil celou situaci a kladl přitom velký důraz na vážnost stavu, ve kterém se chudák Quido nachází. Velmi často bývá konec fatální. 😒
Měla jsem o Quida veliký strach. Jako miminko si svůj život po ošklivém úrazu vybojoval, a i když zůstal postižený, je to miláček. Z veteriny jsem odjížděla s obavami, ale i s přesvědčením, že Quido zabojuje i tentokrát.
Pondělí bylo ve znamení zprávy, že se Quido probudil a je bez záchvatu. Vzhledem k jeho mentálnímu postižení a slepotě jsme se domluvili na převozu domů do Berušky.
Vybavená léky s podrobným návodem na užívání a příslibem sestřičky na telefonu jsem si převzala Quida, vrtícího ocáskem na znamení radosti ze shledání.
Od úterý Quido pije i jí a dojde si i sám ven. Léky proti záchvatům ho zatím utlumují, neustále na něj dohlížím, ale postupně si na léky přivykne a bude snad jako dřív.
Quido si vybojoval další šanci na život, je to můj velký bojovník.
Vaše Katka
V neděli byl Aramis nějaký moc hodný, nechal se hladit a nešklebil se, nevyjížděl po ostatních a nevrčel …. prostě moc hodný …. bylo poznat, že mu není dobře. Večeři nechtěl, ale nic viditelného na něm nebylo. V pondělí ráno hned veterina, přes noc čůral krev a na veterině měl už bělmo žluté jak citrón. Zůstal tam na infuzích a prošel důkladnou prohlídkou. Nikde nic, co by nám řeklo …. „tady je ten průšvih“ …. Krve nám nic zajímavého neřekly, všechny parametry mírně zvýšené, ale nic co by nám řeklo … „tady to je….“ Ano, byly zvýšené leukocity, což značí zánět v těle, ale také nic tak příšerného. Ach jo …. vidíte, že je mu zle, ale nikde nic jasného. Vyslovena spousta teorií, ale postupně se všechny vyloučily. Aramis byl tak hodný a manipulaci snášel úplně úžasně … teda než se mu ulevilo … A ulevilo se mu dnes, stále je na infuzích, ale už se mu to vůbec nelíbí a je to opět ten starý a protivný Aramis. Jak moc bych ho chtěla pomazlit …. ale … už to nejde, on na to má jiný názor a já nebudu riskovat kousanec. Takže pohlazení ano, ale víc bohužel ne. Dnes už se i trochu napapal …. zatím se stále neví co to způsobilo, ale ještě čekáme na další výsledky. Hlavní je, že je mu lépe a všechny léky co má zabraly. Už je stejný jako dřív.
V pondělí, ve středu a ve čtvrtek byli na kastraci kluci z Měnína Jerry, Dait a Finn. Všichni to zvládli dobře 😀
Včera a dnes byli na kastraci čtyři pejsci. Dvě fenečky Barunka z Měnína a Marlenka a dva pejsci Střapáček a Ares, oba z Měnína. Všichni to zvládli dobře 🙂
Zázraky se dějí!
Stále existují lidé, kterým jde o pejsky a ne o sebe. A to je super. Roki, kterému je 12 let, nikoho nezajímal. Je starý, tak co s ním ….. nikoho nezajímalo, že je vitální, že je naprosto úžasný mazel, že je ohromný pohodář …. jedním slovem super pes …. ne, to vůbec nikdo nebral v potaz. Všichni viděli jen jeho věk. Kolikrát já slyšela větu “ kdyby byl mladší ….“ , ale není, je mu tolik kolik mu je a je fakt jedno, že na to vůbec nevypadá. Nakonec se našla rodinka, která má od nás již dva pejsky a přijela se na Rokiho podívat. Prý pouze podívat 😀 …. Roki byl v sedmém nebi, mazlil se, skákal a dokonce i poslechl od pána povel sedni. Pán byl nadšený a prohlásil “ jede s námi “ Vše totiž záleželo na něm. Já i manžel jsme zalapali po dechu … ještě jsem se ujistila a zeptala se “ opravdu ho chcete?“ Pán i paní řekli, že ano a já šla vše připravit. Roki odjel a už večer přišla první videa z procházky a všichni ho moc chválili. Jejich pejsci ho přijali bez problémů a od začátku to vypadalo, jako kdyby u nich byl celých dvanáct let. Tímto rodince moc a moc děkujeme ❤️
Roki, měj se tam krásně ❤️
| Přihlásit se |
© 2021 Záchranné depozitum pro psy Beruška z.s. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Záchranné depozitum pro psy Beruška z.s., zakázáno.
Created by Netheaven
