Šťastný konec

Slepého Míšu teda Matouše našli běhat v Kozojedech.Měl na krku obojek se známkou a když se nám povedlo jeho známku sundat,rozjela se velká akce.Volala jsem na úřad,který známku vydal.Paní z úřadu,která to měla na starosti, byla velmi ochotná a hodná (a to se bohužel dneska už moc nevidí) a majitele po chvilce vyhledala a zavolala mu.

Ten bohužel telefon nebral a tak se paní nabídla,že zajde k němu domů.Ale stejně mu napsala sms. Majitel pejska hned jak si sms přečetl volal na úřad a pak k nám. A za hodinu si pro Matouše přijel.Oba měli ohromnou radost a já i můj manžel jsme viděli Matouše veselého a přátelského ( on k nám moc přátelský nebyl ). První slova majitele byla “ Nepokousal někoho? “ Zasmáli jsme se a on nám začal vyprávět jeho příběh. Matouška si vzal z jiného útulku už slepého a první dny s ním nebyli prý vůbec lehké. Řekl nám a cituji “ Mě si také nejdříve musel ochutnat a pak byl teprve kámoš “ ….. Když nám řekl, že je na chalupě u Říčan a Matouš se mu tam zaběhl ….. nikdy by jej nenapadlo,že dokáže uběhnout slepý pes takovou dálku a bez úrazu.

Matoušek je spokojený u svého milujícího páníčka