15.2.2017 – Dobré ráno, tak se konečně dostávám k tomu, abych Vám poreferovala o Eliotkovi; správně jsem to měla udělat už v prosinci, ale nějak jsem to nezvládla, tak se moc omlouvám za zpoždění. Elísek je teď úplně jiný pes. A to doslova – zmohutněl a příšerně se osrstil, takže ho na fotkách možná ani nepoznáte. Už to není takový drobísek, ale velká šelma, samý sval a šlacha. Nástrahy bydlení v bytě jsme brzy zvládli – rychle se naučil být čistotný, zvládá zůstávat sám, když vyrážíme do práce, po několika „důrazných rozhovorech“ přestal žužlat kabely a až na drobné výjimky (onehdá jsme ho přistihli, jak si v tlamičce odnáší paklík rodinných fotografií ) je to úplné zlatíčko. Nové věci se učí pomalu – je vidět, že s ním nikdy nikdo pořádně nepracoval – ale zlepšuje se, na procházkách už zvládá chodit na volno a poslouchá (pokud si tedy zrovna nenajde nějaké nechutné „vylepšení jídelníčku“ ). Elískova nejvýraznější povahová vlastnost je naprostá a nefalšovaná láska k životu – ať dělá cokoli, dělá to rád. Rád se mazlí a chová, rád spinká (zvláště v peřinách), baští, hraje si, rád jde ven a rád se zase vrací domů, rád s námi vyráží na procházky i výlety. Opravdu ho nadchl sníh, v něm pokaždé skákal a lítal jak blázen. Nejoblíbenější činností je ale stejně pořád mazlení a také ožužlávání plyšového skunka – první hračky, kterou od nás dostal. Jak píšu tenhle mail, vylezl mi na klín a moc se zajímá o to, co tu vyvádím – určitě se Vás snaží pozdravovat.

8.9.2016 – Eliotek nám poslal fotečku z nového domova. Má se moc dobře a je spokojený. Nejraději se stále mazlinkuje a již má svou nejoblíbenější hračku :-).