Čertík z Dobrovítova je již starý a slepý pejsek, který byl zavřený několik let u slepic v kurníku.

Z počátku byl dezorientovaný a měl panický strach z člověka. Jen nás uslyšel, hned od nás rychle utíkal. Do baráku z počátku vůbec nechtěl a držel se venku co nejdál od dveří. Já jsem z toho byla dost smutná, bylo mi ho líto a měla jsem o něj strach. Po pár dnech, poprvé vyšel schody a „nakoukl“ do baráku. Postupně to začal zkoušet, jestli je v baráku lépe a odvážil se do velké předsíně. Později i do malé, ale vždy jak nás uslyšel, ihned utíkal ven za dveře. Takže nešlo ani zavřít. Již víc jak týden jsou dveře stále otevřené, aby si mohl chodit jak on sám chce. Psi nosí oblečky, aby jim nebyla zima a neustále je přikrývám.

Dnes už Čertík jde do baráku sám a v klidu i na zavolání. Lehne si do pelíšku a v klidu usne. Klidně projde kolem nás, ale jen náznak doteku a panicky uteče. Ale už to není ten děsně vystrašený pejsek co byl ze začátku.